Jdi na obsah Jdi na menu
 


5. 3. 2010

        Přirozené lidské potřeby           

 

 

Obrazek

 

Základní lidské potřeby jsou společné nám všem, lidským bytostem - bez rozdílu věku, pohlaví a rasy.

Jejich uspokojení vede k tomu, že se cítíme i fungujeme dobře (v činnostech i ve vztazích).

Cítíme se tělesně, psychicky a sociálně v pohodě.

 

Potřeby se hlásí o slovo postupně:

 

Americký humanistický psycholog Abraham Maslow uspořádal základní lidské potřeby do hierarchického systému a znázornil je ve tvaru pyramidy, v jejíž základně jsou umístěny potřeby nejdůležitější pro fyzické přežití člověka a na vrcholu potřeby, jejichž uspokojování znamená naplňování lidství.

Maslow tak graficky zdůraznil velice důležitý princip, podle něhož musí být nejprve upokojeny potřeby umístěné v dolní části pomyslné pyramidy a teprve potom se ozývají potřeby umístěné výše.

 

 

Obrazek

 

Vyšší potřeby ....

Potřeby seberealizace

Potřeby sebeúcty a uznání

Potřeby sounáležitosti a lásky

Potřeby bezpečí .........................

Fyzologické potřeby .........................

 

 

 

 1. Fyziologické potřeby - Nejdříve se ozývá tělo

ObrazekMezi fyziologické potřeby patří: přijímání potravy, tekutin, dýchání, vylučování, přiměřené teploty, rozmnožování, pohybu a aktivity a také odpočinku, spánku a jejich střídání.

Patří sem rovněž potřeba určitého rytmu a tempa, přiměřené smyslové stimulace a potřeba vyhnout se bolesti.

Tyto základní potřeby zajišťují biologické přežití člověka a jeho tělesnou pohodu. Každý z nás má tyto potřeby, ale lišíme se v míře i způsobu jejich uspokojování. 

 

ObrazekNeuspokojování těchto potřeb se promítá do lidského prožívání a chování : cítíme se v nepohodě, máme hlad, žízeň, něco nás bolí, je nám zima nebo horko, cítíme napětí, neklid, nudu.... začneme být podráždění, zvýší se naše motorická aktivita, dostaví se poruchy pozornosti až zmatenost, agrese (křik, útočné chování), únikové reakce, ale také pasivita až apatie. 

Proto, chceme-li v kontaktu s dětmi předcházet zbytečným konfliktům, vyplatí se uvažovat o tom, zda nejsou naše nároky na dítě v rozporu s jeho přirozenými fyziologickými potřebami.

 

  

 2. Potřeby bezpečí

 - Důvěra, řád, pravidla a předvídatelnost věcí

 

ObrazekDo této oblasti patří potřeba: přístřeší, ochrany, jistoty, stálosti, řádu ve světě věcí i lidí. Potřeba vyhýbat se chaosu, ohrožení, násilí, něčemu neznámému či neobvyklému, co vypadá hrozivě, skrýt se před nebezpečím. Patří sem i potřeba vlastního teritoria.  

 

K uspokojení potřeby bezpečí patří i pocit, že věci se dějí předvídatelným způsobem, že platí určitý řád, pravidelnost, struktura, pořádek, že to, co se děje, dává nějaký smysl, že lidem se dá důvěřovat. Proto je pro nás tak důležité stanovování hranic. Chaos, absence pravidel, nahodilost, může u dětí vyvolávat úzkost a nejistotu.

 

ObrazekJak se neuspokojování těchto potřeb promítá do lidského prožívání a chování : pocit ohrožení vyvolává strach, úzkost, nejistotu, nedůvěru, zmatek, lítost, hněv, zlost. Tomu pak odpovídá buď agresivní chování (ničení věcí, nadávání, křik, fyzické napadání druhých) nebo bojácné chování (stažení se do sebe, chování "mrtvého brouka").

Z hlediska potřeby bezpečí jsou neúnosné zejména situace, které děti stresují dlouhodobě -

strach z chyby, z neúspěchu, selhání.  Děti vystavované dlouhodobému strachu, úzkosti, neúspěchu si vyvíjejí nejrůznější strategie, jak se s dalšími neúspěchy vypořádat - od pasivity ("kdo nic nedělá, nic nepokazí") přes podvádění a lhaní až k chování, kterým se snaží uškodit ostatním ("když nemohu být úspěšný já, tak ani druzí...") 

Strach a úzkost tak odčerpávají energii tolik potřebnou pro učení a vývoj dítěte.

 

 

 3. Potřeby lásky a sounáležitosti 

 - Chceme milovat a být milováni, někam patřit 

ObrazekPotřebujeme, aby nás druzí přijímali takové, jací jsme, a abychom byli s několika lidmi v intenzivních citových vztazích. Máme potřebu, abychom milovali a byli milováni, abychom byli pozitivně přijímáni doma, ve škole, v práci, mezi přáteli... Prostě máme potřebu patřit "někam a k někomu".

Všichni potřebujeme být milováni bezvýhradnou láskou.

Láska je cit, který se neuděluje "za odměnu".

 

ObrazekJak se neuspokojování těchto potřeb promítá do lidského prožívání a chování : děti, které trpí nedostatkem zájmu a lásky, mohou prožívat smutek, lítost, stesk, pocit osamělosti, nejistoty, pocit zbytečnosti ("nikdo o mě nestojí"), ale také hněv a chuť získat pozornost za každou cenu (zlobí, aby "otestovalo" jak velká je láska rodičů, chce přitáhnout jejich pozornost, aby se ujistilo, že ho ještě mají rádi a všímají si ho).

Každé dítě chce v prvé řadě získat pozornost dospělého pozitivním způsobem. Pokud se mu to nedaří, celkem brzy zjistí, že toho lze dosáhnout i jinak - žalováním, vymýšlením si, obtěžováním, podlézáním, vynucováním...

 

Důsledky neuspokojení potřeby lásky a přijetí výstižně shrnuje báseň Hjalmara Söderberga:

 

Chceme být milováni.

Neuspějeme-li, chceme být obdivováni.

Neuspějeme-li, chceme být obáváni.

Neuspějeme-li, chceme být nenáviděni a opovrženi.

Chceme probudit v druhých nějaké emoce.

Duše se třese před prázdnotou

a po kontaktu touží za každou cenu. 

 

 

 4. Potřeby uznání a sebeúcty 

- Potřebujeme se cítit jako hodnotná lidská bytost

ObrazekTato oblast představuje potřebu být přijímán, respektován a oceňován jako důležitá, kompetentní a hodnotná osoba. Máme potřebu vážit si sami sebe a hodnotit se pozitivně, také mít pocit, že jsme v něčem úspěšní, že děláme věci dobře.

Sebeúcta závisí do značné míry na tom, jak se k nám chovají jiní lidé a jak my sami jejich chování interpretujeme a prožíváme. To platí pro dospělé, ale pro děti ještě víc. Ty jsou na mínění osob, které jsou pro ně emocionálně významné, silně závislé. K tomu, abychom mohli plně rozvinout své možnosti, potřebujeme mít pocit vlastní hodnoty.

K potřebě uznání patří i potřeba úspěchu. Abychom pocit úspěchu uspokojili, nepotřebujeme s druhými soupeřit, nepotřebujeme být úspěšnější než oni. Základem naplnění potřeby úspěchu je dělat věci tak, jak je za daných okolností umíme a můžeme dělat co nejlépe, a také, aby ostatní dali najevo, že o tom vědí, případně aby to ocenili

 

ObrazekJak se neuspokojování těchto potřeb promítá do lidského prožívání a chování : děti, kterým se nedostává ocenění jejich činnosti, respektování jejich emocí a jejich důstojnosti, které nejsou brány vážně, mohou prožívat rozmanitou škálu negativních emocí : pocity méněcennosti, křivdy, nespravedlnosti, nezájmu, ponížení, podceňování, zbytečnosti, neschopnosti, dále hněv, nenávist, lítost, beznaděj.

Také reakce dítěte na tyto emoce jsou různé - u někoho je to snaha zviditelnit se, nadřazenost a agresivita vůči druhým, křik, ničení věcí. Některé děti odmítají vyhovět oprávněným požadavkům, spolupracovat, jiné dávají najevo svou bezmocnost, neschopnost ("já to neumím"), nevyvíjejí žádnou snahu.  

 

 

 5. Potřeby seberealizace, sebeuskutečnění 

 - Každý člověk se na něco hodí 

ObrazekSem patří snaha pochopit sám sebe i druhé, stát se tím, kým se člověk může a má stát, naplnit své možnosti růstu a vývoje, nepromarnit to dobré, co nám bylo dáno do vínku.

Máme-li možnost rozvíjet se a využívat své schopnosti, naplňuje nás to uspokojením a radostí.

Potřeba seberealizace zahrnuje několik oblastí:

Potřeba objevovat, porozumět světu v němž žijeme. Potřeba učení je u člověka silně zakódována a základ pro učení je dán již ve fyziologických potřebách -potřebujeme přiměřené množství podnětů, potřebujeme činnost.

Potřeba v životě něco dokázat. Potřebujeme nejen něco dělat, ale také vědět, že to má nějaký smysl, že je to k užitku.

Potřeba tvořit. Všichni máme potřebu vytvořit něco jedinečného, případně i krásného a cenného.

Potřeba identity. Každý člověk má potřebu "být svůj", neopakovatelný, jedinečný. Máme potřebu dělat si věci "po svém". 

Potřeba sebeúcty je propojena s potřebou identity. Potřebujeme věřit, že jsme někdo, kdo je odlišný od všech ostatních, že máme svou důstojnost, schopnost zvládat svůj život, svou lidskou hodnotu, a že se nám dostává přijetí a uznání od odstatních.

  

ObrazekZde je na místě připomenout si zásadu posloupnosti v naplňování potřeb:

Čím jsou děti mladší, tím víc u nich platí, že potřeby umístěné v pyramidě výše, se dostanou ke slovu, až když jsou dostatečně uspokojeny všechny potřeby pod nimi.

Například to, co nazýváme akademickým učením, a co se děti učí především ve škole, patří v pyramidě vysoko - až do potřeby seberealizace. Je toho tedy hodně, čemu se musí nejprve věnovat péče, aby se dítě následně mohlo učit a rozvíjet v souladu se svými možnostmi ! 

 

 

 6. Vyšší potřeby  -  Naplňování lidství 

ObrazekTyto potřeby jsou v pravém slova smyslu lidské. Jsou to potřeby estetické (potřeba krásy, souměrnosti, harmonie), etické (potřeba pravdy, spravedlnosti, mravnosti), duchovní (věřit v něco, co nás přesahuje, patří sem náboženská víra nebo jen velká pokora před přírodou a vesmírem, hledání smyslu života). 

Uspokojení vyšších potřeb nám přináší radost, estetické zážitky, pocit, že chovat se správně je dobré; pocit začlenění do lidského společenství, do přírody, kosmu, pocit, že život má nějaký smysl.

 

ObrazekPokud je prostředí, kterým je dítě obklopeno, strohé, šedivé, nudné, neuspořádané nebo dokonce ošklivé, může se dítě cítit nepříjemně, rozladěně, stresovaně. Neestetické prostředí může vyvolat smutek, pocity marnosti, přispívat k emočnímu otupění.

Nepořádek, ošklivost vede často k tomu, že děti (dospělí také) svým chováním vzhled takového prostředí spíše ještě zhoršují. 

Úroveň a estetičnost prostředí mají vliv na psychiku dětí i jejich vývoj a nejlepší cestou je zapojit děti do spoluvytváření prostředí, ve kterém žijí.

 

 

Závěrem:

Vzájemné působení všech oblastí přirozených lidských potřeb probíhá i opačným směrem - neuspokojování potřeb ve vyšší oblasti může ovlivňovat upokojování nižších potřeb. Například neuspokojenou potřebu lásky a přijetí můžeme vnímat jako psychologické ohrožení   a tento pocit ohrožení může vést k celkové fyziologické nepohodě (bolí nás břicho, hlava, nemáme chuť k jídlu atp.) Aneb všechno souvisí se vším. 

Mějme na paměti, že naše děti jsou na nás závislé, důvěřují nám, hledají u nás lásku, oporu i ochranu. Proto jsme povinni je nezklamat a pomoci jim naplňovat jejich přirozené potřeby, na které mají právo.  

 

Obrazek

 

 

 

 

 

Použitá literatura: Pavel Kopřiva, Jana Nováčková, Dobromila Nevolová, Tatjana Kopřivová,

Respektovat a být respektován, Společnost pro mozkově kompatibilní vzdělávání,

Spirála 2008